HOSTÉ EAST SILVER SNÍDANĚ O EVROPSKÉ KOPRODUKCI

Každoroční snídaně pořádané v rámci projektu East Silver v průběhu jihlavského festivalového týdne poskytují filmařům, fondům, producentům a distributorům prostor umožňující náhled na jejich dokumentární praxi a možnost prezentovat jejich nejnovější projekty a podněty poukazující na možnosti východoevropských tvůrců. Účastníci letošních francouzských, německých a finských snídaní se s námi pro festivalový zpravodaj Dok.Revue otevřeně podělili o jejich konkrétní údaje a čísla. Díky tomu tak získáváme jasnější obraz vnímání východoevropské reality snažící se naleznout koproducenta na západě.
Francie

Přestože producent Benoit Gryspreerdt z French Cuisine Productions už spolupracoval s několika francouzskými produkčními společnostmi na více než tuctu koprodukcí, žádná z nich nepocházela z východoevropské oblasti, ale spíše ze Spojených států, Brazílie, Německa, Jihoafrické republiky nebo Spojeného království. „Mám osobní slabost a vazbu k Jihoafrické republice,“ prohlašuje. „Země, která prošla tolika významnými změnami v několika posledních letech je bezpochyby zajímavou oblastí. Je zásobárnou nových talentů, které je třeba ocenit. To samé pravděpodobně platí i pro východoevropské země.“ Přestože Gryspreerdt si pro spolupráci ještě nevybral konkrétní oblast, podnětem pro jeho zájem byly vazby v rámci sítě Eurodoc, díky nimž se setkal s řadou producentů a režisérů z východní Evropy. „A s nimi by měly možnosti spolupráce narůstat,“ říká. A jak dodává: „Chopil bych se jí bez nejmenších pochybností.“

Nová členka Alter Ego Productions producentka Cécile Lestrade, která má už na kontě spolupráce s italskými a portugalskými produkcemi, tvrdí, že se do týmu zapojila právě kvůli tomu, aby vytvořila nové koprodukce. Podle ní zůstávají východoevropské země stále nedotčeným teritoriem, ale podněty ke spolupráci se mezi Francouzi už určitě objevují. Gabriel Chabanier z Galatica Group, nového produkčního kolektivu, který zahrnuje deset už dříve existujících francouzských společností, se již podílel na koprodukci s Portugalskem, Německem a Lucemburskem. Podle něj jsou téma, členové realizačního týmu, finanční zdroje a zázemí právě těmi faktory, které určují výběr země, s kterou má koprodukce být vytvořena.

Co se týče spolupracujících filmových fondů ve Francii, všichni delegáti East Silver navrhli na post vedoucí organizace Centre National de la Cinématographie (CNC). Mezi jinými byli zmíněny i Procirep (Společnost pro filmové a televizní producenty), SCAM (autorská asociace) a ministerstva sociálních věcí a kultury. Samozřejmě, že všechny finanční zdroje jsou stanoveny pro dané oblasti a témata, ale podle informací Benoita Gryspreerdta jsou pravidla a omezení v oblasti dokumentu přizpůsobivější.

V seznamu nejuznávanějších distributorů dokumentů nalezneme: Catherine Le Clef z Cat&DOCS, Andana Films, 10 Francs, Marathon, Terranoa (Gédéon), INA, FRTV Distribution, ARTE a TF1 Video. Cécile Lestrade dodává, že většina distributorů hraných filmů může taktéž mít zájem o distribuci dokumentů. Producentka Marie Clemence Paes z Laterit Productions přesto varuje, že distributoři nejsou charakterističtí pro určité země nebo oblasti, ale zaměřují se spíše na autory samotné.

Co se týče vysílacích společností, filmaři by měli znát následující: France Télévisions (zahrnující kanály France 2, 3, 4 a 5), Canal Plus a ARTE. Pochopitelně je také vždy jednodušší jednat s francouzskou televizní nebo filmovou společností, pokud je do projektu zapojen francouzský producent. Pro východoevropany je nejlepší sázkou na jistotu vytvořit si takovou vazbu už v období před produkcí. Při hledání vhodné vysílací společnosti je také důležité zvážit dané normy. Např. ve Francii je nutné každý vysílaný dokumentární film opatřit dabingem. Námět samotný je také úzce spjat se samotnou vysílací společností, stejně jako prezentace návrhů a umělecký přístup. Marie Clemence Paes vidí jasnou tendenci odklonu od kultury, umění a filozofie v průniku bulvárních témat na kanály kabelové televize. Vzhledem k rostoucímu počtu pořadů na zakázku podněcuje Paesová autory k tvorbě osobních snímků obsahujících originální pohled na věc.

Německo

Tak jako ve Francii je koprodukce významná i v Německu. Ovšem jak naznačují fakta získaná od našich producentů projektu East Silver, koprodukce mezi Německem a východoevropskými zeměmi je poněkud běžnější. Země jako Španělsko, Norsko, Finsko, Dánsko, Švédsko, Nizozemí, Belgie, Rakousko, Švýcarsko, Kanada, Spojené státy, Irsko, Spojené království a Francie se často pravidelně objevují jako koproducenti. Christian Beetz z berlínského Gebrüder Beetz Filmproduktion však přichází s příznivější statistikou zahrnující 9 současných koprodukčních partnerů pro východní Evropu. Např. Heino Deckert z Deckert Distribution už vytvořil koprodukci s Polskem a Českou republikou, ale přiznává, že s přihlédnutím k jazykovým okolnostem produkce preferuje spíše spolupráci s Rakouskem nebo Švýcarskem. Přesto jsou jeho zkušenosti s východní Evropou dobré především díky „dobrým příběhům a nízkým nákladům“. Přiznává ale také, že nedostatek zkušeností může být občas zdrojem problémů. Stefan Kloos z prodejní a distribuční společnosti Rise and Shine a výkonný ředitel a producent Kloos & Co. produkoval spolu se společností Endorfilm v Praze česko-německý projekt Breathless (který bude mít premiéru v Jihlavě) a hovoří o něm jako o „velmi příjemné a konstruktivní zkušenosti“.

Financování je pochopitelně za každých okolností vždy poněkud složité. Deckert i Beetz mají oba zkušenost s téměř každou z 15 financujících institucí v Německu včetně národních fondů BKM (Komise pro kulturu a média) a německou federální filmovou radou (FFA), které se zaměřují na uvádění filmů v kinech, a stejně tak s krajskými fondy typu Medienboard Berlin-Brandenburg a NRW Filmstiftung.

Deckert Distribution, Rise and Shine a First Hand Films jsou považovány za německé distribuční společnosti, které jsou nakloněny distribuci východoevropského obsahu, ale Deckert považuje za hlavní distributory dokumentů německé vysílací společnosti ARD (a jeho regionální stanice WDR, RBB, MDR, SWR, BR), 3SAT, ARTE a ZDF. Pro východoevropské filmaře platí v procesu zvažování preferencí danou vysílací společností stejné směrnice. Důraz je kladen na seriály v hlavním vysílacím čase, vhodné zařazení tematicky specifických obsahů a výrazných autorů. Neexistuje žádný tajný kód k rozluštění volby redaktora pověřeného výběrem. Ovšem nejlepší radou, na níž se naši delegáti projektu East Silver shodli, je spolupracovat s německým nezávislým koprodukčním partnerem a díky tomu lépe porozumět formalitám a strategiím financování, vysílání a distribuce.

Finsko

Producentka Katariina Lillqvist založila svoji společnost Camera Cagliostro před více než 10 lety a od té doby už vytvořila 12 mezinárodních projektů spolupráce v oblasti dokumentu, animovaného filmu a rozhlasových programů. Do budoucna plánuje najít partnery v Maďarsku, Polsku, Bulharsku, Rumunsku a Německu a současně také v Rusku a Kanadě. Její zájem o východ pramení ze zkušenosti, kterou její společnost získala při natáčení dokumentárního seriálu o komunitách v Římě, která pro ni byla, jak sama přiznává, nepříjemnou zkušeností a to především kvůli koprodukci s Českou televizí, v níž byla nejproblematičtější transparentnost projektů a platů. Na druhou stranu ale Lillqvistová oceňuje kvalitu a historickou tradici českého filmového průmyslu. Podle ní byla spolupráce s animátory, post-produkčními týmy pro zvukové a speciální efekty a s archivními zdroji velmi užitečnou zkušeností.

Tvůrce Jari Kokko ze společnosti Karlik Films má z východoevropské oblasti především díky velmi spolehlivým kontaktům zkušenost pouze s koprodukcí s partnery z ruského Petrohradu, s nimiž v současné době spolupracuje na několika projektech. „Když jsme našli ty správné partnery, měli jsme možnost a bylo nám současně potěšením pracovat s vysoce motivovanými profesionály,“ říká Kokko. „Jakmile najdete ty správné lidi, vše je možné.“ Na druhou stranu ale cítí, že mnoho producentů může považovat koprodukci se společnostmi z východu za jakýsi jednosměrný obchod, tzn. že finance v něm putují na východ, ale už se nevracejí zpět.

Navy Blue Bird Markku Niska je poměrně mladou produkční společností, která zatím ještě nevytvořila koprodukci s žádnou zemí východní Evropy. Zaměřuje se především na severské země díky kulturním a právním podobnostem a především kvůli Skandinávskému filmovému a televiznímu fondu. Pokud by výhody koprodukce na obou stranách spolupráce převyšovaly veškeré obtíže, které tento podnik jako takový obnáší, Nisku by pak byl dle svých vlastních slov možnostem spolupráce se zeměmi mimo svůj region otevřen.

Finskými národními fondy jsou AVEK (propagační centrum audiovizuální kultury) a Finský filmový fond, které financují Media Help Desk. Krajské umělecké rady a kulturní fondy také poskytují menší podporu, mezi nimi např. Centrální komise pro umění a Komise pro národní filmové umění.

Nisku v poslední době pozoruje zvýšení počtu celovečerních dokumentů, které byly vybrány hlavními distributory v zemi, mezi něž patří např. Finnkino, FS Film (což je něco jako společný projekt Svensk Filmindustri a 20th Century Fox) a společnost Sandrew Metronome zastupující Warner Bros. Nordisk Film je ve Finsku také velkým hráčem, ale bohužel se tolik nezajímá o dokumenty. Jak tvrdí Markku Nisku, finští producenti cítí v poslední době tlak nutící je docílit promítání jejich filmů, což je navíc podporováno faktem, že příliv digitálních kin narůstá a snižuje tak náklady na výrobu filmu.

Prodeje místních televizních stanic se dojednávají přímo mezi televizními a produkčními společnostmi bez jakýchkoli zásahů mezi distributory a agenty prodeje. Finská vysílací společnost YLE je v zemi na vedoucí pozici spolu s TV1, TV2 a kanálem FST provozovaným ve švédštině. Co se týče místních komerčních stanic, naši finští producenti dbají varování, že tento typ stanic má jen zřídkakdy zájem investovat do seriózních dokumentů a ve svém vysílání často navíc špatně nakládá s termínem „dokument“.

Východoevropští tvůrci, kteří se ve Finsku poohlížejí po koprodukci, by měli brát na vědomí, že faktory jakými jsou např. dabing nebo námětová omezení by neměly být považovány za potenciální překážky znemožňující uzavření obchodu. Ve skutečnosti totiž finští redaktoři pověření výběrem snímků a nákupčí filmů hledají ryzí kvalitu, která by nabízela možnost mezinárodní koprodukce, kterou je možné najít v jakékoli zemi, ať už na západě nebo východě.